Table Of ContentZPOVZDÁLÍ
SE DÍVALY
TAKÉ ŽENY
Jana Opočenská
W ^^íí:' ' t '
\
: ^
:fi: ' 4\
£■
■ .- - :
'?A ^
.i-’
Jžť.
Á.
'■U
i
ZPOVZDÁLI
SE DÍVALY
TAKÉ ŽENY
výzva feministické teologie
Jana Opočenská
KALICH • Praha 1995
Milanovi s díkem za podporu a solidaritu.
Tato práce vychází s pomocí našich japonských přátel
Keiko a Masaru Sáto z Tokia. Srdečně jim děkuji.
© Jana Opočenská, 1995
by arrangement with Kalich Publishers, Ltd
ISBN 80-7017-912-0
Předmluva
Vzmach feministické teologie v posledních třiceti letech je dar
Boží jeho lidu v křesťanských církvích. Nespokojuje se s kritikou
sexistického náboženství a jeho institucí. Potřebujeme obsáhlou
kritiku mužského pochopení vědy, jeho neproblematicky při
jímaných cílů a imperiálních metod, avšak především kritiku
etiky, která je většinou pouhou ospravedlňující rétorikou. Na
tomto velkém úkolu je feministická teologie účastna potud,
pokud se cvičí v jiném myšlení o Bohu, které klade nově otázku
moci a osvobozuje ji z autoritářského myšlenkového modelu
„zcela jiného" Božího panovníka. Jakou moc má tedy božství,
které nerozhoduje bitvy ani nechrání před ekologickými a eko
nomickými katastrofami? Zijeme-li v násilné kultuře, v níž
barbarské instituce jako vojenské řemeslo se stále ještě těší
legitimitě a respektu, je pro nás skoro nemožné myslet nebo
také jen tušit něco o moci, která je prosta násilí, a přece může
vést k obrácení a ke změně. Nevíme, čím by mohla být láska, již
dávno se smí pohybovat jen v soukromém zoo.
Neumíme o Bohu myslet a nemáme pro Boha žádnou řeč,
protože naše pojmy moci, panství a síly pocházejí ještě z Ba-
bylona, v němž v Evropě žijeme. Všechny jsou zamořeny násilím.
Všichni jsme vyrostli v patriarchálně-autoritářském nábožen
ství nebo v odvratu od něj a náhradě za něj — ve víře ve vědu.
Otázkou feministické teologie osvobození není: „Existuje Bůh?“,
nýbrž „Děje se Bůh také při nás?“Vprocesu uvědomování, na
cestě ze společensky přisouzené neexistence, klade se otázka,
zda potřebujeme Boha vyhrabaného ze sutin tradice. Často
mám dojem, že v úzkostech a zoufalství žen nejzřetelněji
promlouvá touha po transcendenci. Ještě je mezi námi vzý
vána — někdy Bohem nazývaná — falešná moc. Jemu náleží
moc, my jsme bezmocní. O co transcendentnější, o to božštější.
Překonání takové zvěčněné transcendence je úkol osvobozující
teologie.
Ve feministické teologii nejde jen o záměnu zájmena, nýbrž
o jiný způsob, jak myslet o transcendenci, nechápat ji už jako
nezávislou na všem a panující nade vším, nýbrž vevázanou do
přediva života. Přiblížení se k mystice, která nejvíce překonala
5
hierarchické mužské pochopení Boha, je nutné. Jde ovšem
o mystiku, která nedovoluje, aby žízeň po reálném osvobození
byla odsáta do moře nevědomí. Zdá se mi, že mystika a rezisten
ce je ústřední téma budoucí feministické teologie osvobození.
Co k tomu potřebujeme, je svobodný prostor pro diskusi.
V práci Jany Opočenské se takový prostor otevírá. Myslím, že
je na čase, aby všichni přijali Boží dar, který spočívá ve vyjití
z dosavadního patriarchálního pojetí světa a v osvobození ke
skutečnému inkarnačnímu polidštění. „Konečně! je ta správná
odpověď na feministickou teologii, „Díky Bohu, haleluja!
Dorothee Sólle
6
Úvodem
Název knihy (který je převzat z Mk 15,40) svědčí o účasti žen
při Ježíšově popravě. Není bez důležitosti zmínka o tom, že
i ženy byly přítomny, když Ježíš byl přibíjen na kříž. Tento
text dramaticky zajiskří, jestliže jej čteme novým způsobem.
Podle překladů (jež jsou vždy již i prvním výkladem) si čtenáři
představí početnou skupinu žen zpovzdálí divácky přihlíže
jících. Avšak obraz se mění, když se odloží brýle tradičního
předporozumění a klíčové termíny textu mohou promluvit plně
a mocně. Když jde o ženy, není na místě oslabovat obsah užitých
sloves ThEÓREIN, AKOLOYThEIN, DIAKONEIN. Svědčí
o intenzivním a riskujícím vztahu vzájemného dávání a přijí
mání, vzájemné podpory a pomoci, vztahu společné práce bez
hierarchického členění na roli „mužskou" a „ženskou". Jestliže
služba (DIAKONIA) byla klíčovým slovem pro nové vzájemné
vztahy mezi Ježíšem a lidmi kolem něho (srv. Mt 20,28;
J 13,3—15), jestliže taková služba znamenala zřeknutí se
nadvlády a skutečné sdílení, jestliže odtud vysvítá, že všich
ni — Ježíš spolu s ženami a muži kolem něho — se podíleli
na práci pečující i na zvěstování, uzdravování a vedení, pak
důsledkem této skutečnosti je živá a nesmlouvavá výzva i pro
naši přítomnost.
Křesťanské feministické bohoslovky sdílejí jistotu, že teo
logická perspektiva žen má svou závažnou vnitřní hodnotu.
Není jen doplňkem. Nechce pouze přidávat „ženská" teologická
témata vedle „mužských" tradičních problémů. Ženy mají co
podstatného říci ve všech teologických disciplínách.
I když feministická teologie navazuje na intelektuální žen
skou křesťanskou tradici v minulosti, trvá její vlastní intenzivní
vývoj jen o něco více než dvě desetiletí. Za tak krátkou dobu
nelze očekávat vyzrálý celek nové teologické reflexe, který by
byl srovnatelný s tvorbou minulých generací v průběhu staletí.
Cílem není vytvářet ucelený naukový systém. Jako každé nové
teologické hnutí potřebují ženy spíše popsat pro ně důležité
specifické důrazy. Netradiční obsahy se již zřetelně rýsují.
V teologických prolegomenech se detailně promýšlí herme
neutická metoda. V systematické teologii se dějí pokusy o nové
vyjádření vztahu Boha a světa, o nové pochopení transcen-
7
Úvodem
dence. Netradiční akcenty se objevují v christologii. Pneumato-
logie a eschatologie protkávají veškerou teologickou látku.
V antropologii se živě diskutuje např. otázka lidství podle
Božího obrazu, překonání dualismů a základy teologické etiky.
V praktické teologii se věnuje zvýšená pozornost pojetí služby
a církevních struktur, liturgice a pastýřské péči, ale ani
promýšlení homiletického problému a katecheze není upo-
zaděno. Bádání biblické a církevnědějinné vytváří nový koncept
dějin, v němž se ženy opět stávají viditelnými subjekty.
Jako i v jiných druzích teologie osvobození prosazuje se též
v teologii feministické nové pojetí vědeckosti. Nestaví na ideálu
neutrality, ale otevřeně straní všem marginalizovaným a zne
výhodněným, a proto straní ženám. Tato skutečnost souvisí
s tím, že tento typ teologické reflexe vznikl a je zakotven mezi
věřícími ženami v moderním ženském hnutí. Jejím cílem je
důstojnost všech lidí žijících ve spravedlivém společenském
řádu. Lze odtud dovodit, že vzhledem ke svému vzniku a ke
svým nezastíraným cílům je to pokus „neteologický", který
nevznikl z vnitřních teologických motivů? Jde snad dokonce
o něco, co má nekřesťanský charakter? Co je potom teologické,
teologicky relevantní a ryze křesťanské?
Ve feministické teologii se připisuje velká váha zkušenosti.
Zkušenost se může jevit jako faktor subjektivní, který postrádá
objektivní hodnotu. Snadno se ocitá v podezření nevěcnosti.
Ve feministické teologii se však zdůrazňují zkušenosti sociální.
Jako zkušenosti různých skupin mají závažnou hodnotu. Vrhají
nové světlo na život Božích dětí, „které přišly zkrátka", které
se ocitly na okraji společnosti a zápasí o osvobození.
Cílem této práce je uvést do křesťanské feministické teologie
a ve výběru podat přehled dosud dosažených badatelských
výsledků. Nesporně jde o dynamické a inovační aspekty
teologické reflexe, které potřebují čas a prostor, aby se v další
diskusi vytříbily a prohloubily. Předložená práce kladně
hodnotí hlavní proud tohoto druhu teologického myšlení, i když
si je vědoma rozmanitých úskalí. Avšak která teologie je bez
nebezpečí?
Tato kníhaje v podstatě dizertační práce, která byla předložena Evangelické
teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze r. 1991. Pro knižní vydání
byly některé kapitoly zčásti přepracovány a rozšířeny.
8
