Table Of Content_ * t *r. *
*
šrai^Éi^iítsí'•»•■
V í c e n e ž l i J o n á š .
/tívod./
Kniha Jonáše je malá kniha,leč veliké
ho významu.Není to pohádka s bájeslovným
podkladem,jako třeba pověst o Herkulovi a
mořské obludě; máme před sebou "slova pra
vdy" .Rovněž to není vymyšlená příhoda,ob
sahující snad několik pravdivých vložek,
jež by v sobě skrývaly užitečná a důleži
tá pro nás naučení,nýbrž všechno se událo
tak,jak nám to zde Bůh s vysokým,vznešeném
cílem sděluje.
Všichni,kdo věříme ve vdechnutí Písma
Svatého,ani na chvilenku nepochybujeme o
věrohodnosti věcí,jež se s Jonášem staly,
ale jsme přesvědčeni,že se všechno přiho
dilo právě tak,jak nám Boží pisatel vyprá
ví .Konec konců méně víry stačí k přesvěd
čení, že prostně a stručně sepsané toto vy
právění je pravé,než kolik víry je třeba
k věření doměnkám,jež byly proto vymyšle
ny, aby byla s Knihy Jonáše setřena její
nadpřirozená moc.
Všem,kdo jsou na rozpacích a táží se:
"Udály se opravdu ty divné a tak zvláštní
yěci?", odpovídáme: "Což nejsme na každý
ien svědky divných věcí,ať již v rodině a-
nebo v životě jednotlivců? A což není Bůh
Bohem,jenž činí divý,a Jemuž nic není ne
možné?"
Domníváme se,že sám Jonáš tuto knihu
Bepsal. Vždyť na počátku jejím čteme: "I
stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi..".
Čtouce Knihu Jonáše nemůžeme se ubrániti
dojmu,že sám prorok Jonáš napsal myšlenky,
jimiž bylo jeho nitro naplněno,jež mu vnu
kl Bůh,aby je na věčné věky uložil v kni
2
- -
hu.Jako David v některých žalmech i Jonáš
se tu neostýchá přímo,otevřeně mluvit o
svých chybách a nedostatcích,o převráce
ném smýšlení svého srdce.
Nejmohutnějším dojmem však působí,vidí-
me-li,jak Jonáš,muž.jenž se několikráte o-
povážil mluvit proti Bohu,na konci svého
zápisu umlká a předává slovo Bohu.Jonášo
vo mlčení mluví za celé knihy.
Podle sdělení jednoho Assyřana je po
dnes v Assyrii,jejímž hlavním městem bylo
Ninive /l.M.10:11/.místo označované za Jo
nášův hrob.Lidová tradice tu dává výraz
svému přesvědčení,že Jonáš vskutku žil.
Jonáš je v 1.kap.knihy jmenován synem
Amaty.Tato doložka nás upomíná na 2.Král.
14,kde rovněž čteme o jistém Jonášovi,sy
nu Amaty, a je tu o něm řečeno,že byl pro
rokem z Gethefer.Srníma mít listá 9.t* tn
je tentýž muž,o němž
co se tu o něm praví:
zase dobyl končin Izraelských od tohoto
místa,kudy se jde do Emat,až k moři pusté
mu, podle řeči Hospodina Boha Izraelského,
kterouž byl mluvil skrze služebníka svého
Jonáše syna Amaty,proroka,kterýž byl z
Gethefer.Neboč viděl Hospodin trápení Iz
raele těžké náramně,a..//že nebylo// kdo
by spomohl Izraelovi.A nemluvil Hospodin,
že by chtěl zahladit! jméno Izraele, aby
ho nebylo pod nebem; protož vysvobodil je
skrze Jeroboáma syna Joasova." Prorok Jo
náš, o němž jedná Kniha Jonáše,prorokoval
co prorok království deseti pokolení ná
pravu věcí Izraele.Hospodin se znovu sli
tuje nad lidem,jenž nemá žádného spomoc
níka.Za vlády krále Jeroboáma II.se toto
- 3 -
proroctví Jonáše naplnilo .Deseti kmenůmse
dostalo za podíl bohatých požehnání.Jistě
že Jonáš musil mít za vznešenou úlohu mo
ci zvěstovat svámu milovanému národu o ná
pravě jeho věcí .Konal to v blahém ujiště>-
ní,že jeho proroctví se naplní.Vidíme pro
to i z dějin Izraele,zaznamenaných v Kni
hách královských,že Jonáš,o němž námi u-
važovaná kniha mluví,vskutku byl známým
prorokem.Pokusíme se to objasnit dále.
Ze Jonáš není nějakou důvtipně vybáje-
nou osobou a že jeho kniha není básnickou
smyšlenkou,nýbrž že muž,jenž toto jméno
měl,opravdu žil a že se s ním staly všech
ny věci tak,jak nám je Kniha Jonáše stru^-
čně předvádí.ozřejmuje nám skutečnost nad
jiné významná,totiž že sám Syn Boží více
než jedenkrát o Jonášovi hovořil.Přitom
Pán Ježíš o něm mluví jako o proroku,jenž
opravdu žil a jenž zažil události v Božím
Slově popsané. Na třech místech v Evange
liích /Mat.12:38-41;16:4; Luk.11:29-32/
jsme odkazováni na významné příběhy Joná
še.Odtud je zřejmé,že dvě hlavní události,
jež se nevěrci stále pokoušejí podrývat.
Pán Ježíš potvrzuje co pravé,totiž: 1/ že
Jonáš v břiše ryby veliké vskutku byl, a
2/ že byl v Ninive a s velikým úspěchem
tam kázal.
Ani slovem se věrný Mistr nezmiňuje o
Jonášově nevěře.Mluví jen o dobrém.Jonáš
byl znamením,neboť byl jako kdosi, ^jenž
zmrtvýchvstal .Kázal pak s takovým úspěchan,
že se k jeho slovu obrátili muži Ninivit-
ští.Pán Ježíš tyto skutečné události pro
to připomenul,aby ukázal židům na jejich
převrácenost,neboť zatím co pohané Jonáše
uposlechli,opovrhli Židé svědectvím Toho,
- 4 -
o Němž je psáno, že jest "více nežli Jo
náš*.
Jestliže tedy s á m K r i s t u s
Knihu Jonáše ve všem za Slovo Boží uzná
vá a vyjímá odtud za Svého působení místa
k varování Izraelského lidu, ba uvádí též
příběh Jonášův v břiše veliké ryby^jejž
mnozí mají za nevěrohodný,co pravou udá
lost, - kterak bychom pak mohli m y tře
ba jen na okamžik zapochybovat o pravdi
vosti těchto, věcí? Jestliže však někdo z
věřících tu přece dá místo nevěře,bude se
z toho muset zodpovídat před soudnou sto
licí Kristovou.
Kniha Jonáše jest h i s t o r i c k á ,
Jonáš pak byl p r o r o k e m P á n ě .
Proto budeme-li naslouchat sdělením té
to Knihy,uslyšíme hlas Toho, jenž jest "ví
ce nežli Jonáš".Sám Bůh tu k nám promlou
vá skrze Svého Ducha; Duch Kristův je to,
s Nímž se v té předivné Knize setkáváme.
Jonáš je,pokud víme,jediným prorokem,
jenž byl vyslán s přesně určeným úkolem k
pohanům .Všichni proroci působili bud vju-
dstvu nebo v Izraeli.Někdy sice překroči
li pomezí Izraelské a zaměstnávali se pak
jednotlivými osobami,ale jejich slovo po
hanům přímo určeno nebylo. Jenom zde máme
muže z Izraele,jejž sám Hospodin posílá
do velikého pohanského města.Má tam pří
sně a 8 vážností zvěstovat Boží Slovo, a
konečně -Jonáš sám. to velice dobře pocho
pil- kdyby ho uposlechli,má jim v Páně
Jménu nést odpuštění. Měl tedy být poslem
radostné zvěsti národům.
Jakým způsobem musel být sám Jonáš tím
vším uchvácen,když se později hlouběji po-
- 5 -
hroužil v myšlenky Boží,jež pod vedením
Jeho Ducha sepsal! Avšak jak vážnou ce
stou ho k tomu Bůh musel provést! Vpravdě
je Bůh Izraelův Bůh spásy!
Kniha Jonáše je zvláštní prorocká kni
ha,výrazně odlišná od ostatních.Patří ke
dvanácti tzv.Malým prorokům,ale v žádné z
ostatních knih nenalézáme o s o b n í
příběh toho neb onoho proroka co hlavní
téměř obsah knihy.Mluví k nám jen o tom,oo
Bůh prorokům dal,aby jiným zvěstovali.
V dějepravných knihách bývá popisován
životopis jedné nebo více osob,jejich chy
by i jejich dobré stránky: v prorockých
knihách tomu tak není.Tu i tam,jako např.
v Izaiáši,v Jeremiáši a v Ezechieli a v Ma
lých prorocích smíme z mnoha míst vyěíst,
jakého věku dosáhli proroci.jakého stavu
byli příslušníci,čím se zaměstnávali, ale
jejich životopis nám není nikde podán tak,
jako v případě Jonáše.A přece není jeho
Kniha knihou dějepravnou,nýbrž prorockou,
a byla proto zařazena do prorockých knih.
Proč asi? Snad proto,že obsahovala proro
ctví, jež se dosud nenaplnilo,když Ninive
již uvěřilo Jonášovu kázání a obrátilo se?
Nikoli,ale protože celý o s o b n í pří
běh Jonášův,jenž nám je v té Knize sdělo
ván, je proroctvím.
Pozastavme se tu na okamžik,než zapo
čneme Knihu Jonáše kapitolu za kapitolou
uvažovat.
Celá Kniha Jonáše se všemi událostmi
je proroctvím,a to vztahujícím se jednak
na Izraelefjednak na Krista.
Uvažujme Knihu Jonáše nejprve jako pro
roctví o I z r a e l i . J e zvláštní,že o
6
- -
velikém Dni smíření čtou Židé Knihu Joná
še .Kterýsi křesťan zeptal se jednou jedno
ho rabína na skrytý smysl tohoto obyčeje
a ten mu tiše -v doznání- odvětil: "My
jsme Jonáš!" -
Kniha Jonáše nám líčí Izraele co vyvo
lený národ,jenž měl býti prorokem Páně k
požehnání národů. Jméno "Jonáš" značí v he
brejštině "holubice".Izrael měl zastávat
úkol posla pokoje.Na neklidných vodách to
hoto světa měl svědčit o pokoj i,jejž lze
nalézt toliko v Bohu,v Hospodinu,v Tom \ě-
čně Věrném.Ale národ toto nechtěl.Vzpěčo-
val se milosti Boží a Jeho láskyplným my
šlenkám a upadl v neposlušnost.Utekl od
tváři Páně a jsa přesvědčen,že podle da
ných možností jedná správně,"našel lo3...
a zaplativ.. .vstoupil na ni,aby se plavil"!
Tu se pak mohl rozložit,pohodlně ulehnout
jako Jonáš,jenž za bouře spal.
Když však Izrael utekl od tváře Hospo
dinovy, daleko od Boha,a nevyřídil posel
ství, jímž ho Bůh pověřil,octnul se v moři,
ve zmítaných vodách moře národů.
Lo3,jež se plavila na západ,představu
je pohany,a mořem jsou národy,mezi něž byl
Izrael co vyloučený vyvržen.Čteme pak v
Jonášově příběhu,že když veliká bouře ná
porem udeřila a lodi hrozilo ztroskotání,
námořníci jati bázní volali ke svým bohům.
Konečně se však obrátili k pravému Bohu.
Obětovali Mu a činili slavnostní sliby JiCh
se pak slitoval nad pohany,zatím co Izra
el zůstává vyvržen.
Vzácným způsobem uvádí nám tuto skute
čnost v Listu flímanům apoštol Pavel /kap.
11/.Bůh dovede zlé obrátit v dobré.Loá se
vším osazenstvem vlastně pro Jonášovu ne-
- 7 -
věrnost měla zahynout.To však,jak nám pří
běh ukazuje,nebylo v souladu s úmysly Bo
žími o milosti.Podobně by býval musel i
celý svět pro Izraelovu nevěrnost zahynou-
ti.Třebaže odsuzuje zlo,přece se nad Svým
lidem chce znovu slitovat.Ve Své spravedl
nosti na 5as Izraele odstavuje stranou,ni
koli však navěky,jak nám potvrzuje další
vyprávění o Jonášovi.Mezitím však se náro-
di\m dostává požehnání Vykupitele světa Je
hož je Jonáš v nitru ryby tak výmluvným
předobrazem.
Ze srdce souhlasíme s tím,co kdysi pa
stor J.G.Kunst o Jonášovi v bouři a o Jo
nášovi v rybě napsal: "Izrael byl národem
Božím.Avšak zabíjel proroky a kamenoval
ty,kdo k němu bývali posíláni Bohem; - sám
pak zůstával zatvrzelý ve svém modlářství.
Proto musel být co lid Boží zavržen.Bůh I-
zraelův se pak obrací k pohanům.Pohanští
námořníci se v bouři modlí,zatím co Jonáš
ve falešném pokoji spí .Tak se přihodilo I-
zraelovi.Přicházejí pohané a ptají se po
spasení Hospodinově,zatím co Izrael trvá
v zatvrzení.Osádka lodi je zachráněna,Jo
náš vyvržen ven, - to nám ukazuje,že při
klonění Boží k pohanům se stane zavržením
Izraele.Přitom musí být přinesena oběřJo
náš uvržený v moře,položený za obšt pro
spasení námořníků, úkazu je na onu j e d i
n o u obět,jež znamená spásu světa."
Avšak Jonáš,předobraz smrti Krista, o
čemž později šíře chceme uvažovat,je před
ně obrazem o Izraeli,jenž po dobu milosti
národů je rozptýlen mezi pohany.Po stránce
duchovní i s hlediska národa nalézá se I-
zrael od okamžiku svého zavržení jakoby v
hrobě.Tento hrob jsou národové.Zatím však
8
- -
mluví proroci táž o tom,že Izrael jednou,
v daleká budoucnosti,znovu ožije."Ožijí?
mrtví tvoji,těla mrtvá vstanou... země vy
vrhne stíny /tJ.zbité/!"/Iz.26:19,dle p./
Tři dny a noci byl Jonáš v nitru ryby a
posláze byl vyvržen na pevnou zem.Tu máme
svědectví o tom,že se Izrael po jisté do
bě kázně a soužení navrátí.Pro národ Bo
ží se rozední den třetí,den vzkříšení z
mrtvých /Ozeáš 6:1-3/.
Jak jsme již pověděli.Izrael se zatvr
dil; nechtěl uposlechnout a proto hyne.
Nadejde však doba,kdy se věrný jeho osta
tek znovu obrátí k Bohu.Věřící prorok je
toho zde předobrazem.Bůh měl Svůj věrný o-
statek vždy.Bude tomu tak i v budoucnu.
Zachariáš prorokuje ve 12.kapitole o Je
ruzalému a o Judovi,že budou v hluboké lí
tosti vyznávat svou vinu,a v Ezechieli se
na různých místech zvěstuje obnovení desí
ti kmenu.
Pověděl-li onen rabín:"My jsme Jonáš",
pak je to pravdou netoliko o zavržení Iz
raele,ale též o novém jeho přijetí /fiím.
11:21-27/.Jonáš je obrazem nevěřícího ná
roda i věrného ostatku,jenž se pod náti
skem obrátí k Bohu.V uloženém Božím čase
vystoupí tento ostatek znovu k požehnání
národů.
V břiše ryby,v hrobě národů způsobí Bíh
toto dílo.I jim má být na základě oběti
Krista,jíž Jonáš je předobrazem,uděleno
blaženství.Všechen Izrael tedy bude spa
sen,nebo? v mezidobí národy,o nichž Buh
pracoval,opovrhly cestou spasení a budou
proto opět odstaveny /Kím.ll: 15a,21 a 22/.
Výraz "všechen Izrael" se vztahuje na vě
řící ostatek,tudíž na lid,jenž pozůstane,
