Table Of ContentI I V ť CH D O M Á C f CH S K U P I H
11 w> rnr ju mi -f — Tt irn «w» w i— ■■■ ■■ w»4i*—»—>
w» w m
- 1 -
Před mým duchovním zrakem vyvstává důležitost domácích skupin*
Proto budu mluvit prásě o nich. Ne o struktuře, technice a o tom,
jak vést večerní sejiti, ale o tom, jak je možné určitou biblickou
teologií a praxí učinit je živými. Budu se k tomu blížit velikou
oklikou, dlouho o donacích skupinách nebudu mluvit vůbec, ale na
konec se k nim dostanu.
Když jsem o tom mluvil s některými bratry od vás, vyvstalo v mém
srdci zcela duchovní vidění moci a síly těchto domácéch skupin. Ne
budu vám tedy radit, jak vybudovat velké a živé sbory, protože byste
se tomu smálij když však získáme klíč k tomu, jak domácí skupiny učiň
učinit živými, pak se může stát mnoho velkých věcí.
Mám zkušenost z vlastního sboru, jakým problémem je uzavřít do
mácí skupiny tak, aby byly opravdu živé. Pokud jde o zkušenost v
oblasti domácích skupin, jsem starý mazák. Mnoho a mnoho let jsem
to dělal a učil - ale přesně obráceně, než se má. Teprve v posled
ních dvou, třech letech vidím o těchto skupinách nové učení a má
to co dělat se základními teologickými pozicemi.
Řeknu vám, k čemu bych nakonec chtěl dospět. Ne nudu hovořit o
pěkné, živé charismatické domácí skupin® - i když to je opravdu
krásné, když jsou lidé spolu, vzývají Pána, mají mezi sebou pokoj,
radují se, všichni prožívají pocit bezpečí a jsou uvolnění. To
je něco překrásného. Byly doby, kdy jsem říkal: To je náš cíl,vy
tvořit takovou skupinu. Dnes to ale beru zpět.
Domácí skupina musí být taková, že je současně laskavá,přáte1-
ská, dobrotivá - a zároveň evangelizačně agresivní. Je to těžké.
Křeslan, který se cítí dobře, nechce být ofenzivní a evangelizač
ně agresivní. Řekne: ^Potřebuji ostrov, kde se mohu cítit dobře"-
a je to tak, člověk opravdu něco takového potřebuje. Nesmí však'
zůstat jen při tom. Naše úloha je spojit tyto dvě věci: Aby lidé
žili v atmosféře bezpečí,‘lásky, přátelství a obecenství a zároveň
aby skupina byla naším prvním evangelizačním prostředkem. Tyto dvě
věci musíme spojit. K tomu je třeba učit správnou teologii a také
ji žít.
Jak vypadá výsledek? Chci vám ho vykreslit, abych vám na něj
udělal chul. Vidím to před svýma duchovníma očima úplně jasně a
také to tak od nedávna realizujeme u nás, Prostí členové vycházejí
do světa, tam však příliš nekážou, nýbrž používají moc Ducha sváté
ho, Dlouho jsem říkával:"Bratři,sestry,zvěstujte Boží slovo ! Zvěte
lidi! Hovořte s nimiJBuúte k nim milí!" Jistě, to všechno jsou bib
lické pozice, ale na něco jsem zapomínal - a to vám chc dnes sdělit.
— 2
Máme - jako Ježíš a apoštolově - mluvit,milovat a ... používat
mezi lidmi moc Ducha svátého! Před několika málo týdny jsem řekl
svému sboru - použil jsem slova, které Bůh řekl Samuelovi poté,co
Sasul zklamal; "Ve zmi svůj roh, naplň ho a jdi!” Tentokrát šlo • po
mazání Davida« £ekl jsem;"Musíme naplnit svůj roh, abychom skrze
Ducha svátého proměňovali'lidi kolem sebe. "Tato metoda je uskutečni
telná i u vás a vypadá tak, že odvážní křesťané, plní moci, lásky a
radosti, si ve svém přirozeném okolí všímají lidí, kteří mají nouzi,
Nezačnou však kázat, nýbrž přijmou slovo od Pána a řeknou;"Ty máš
tuto nousii a tentt problém a toto trápení a jsi v tomto zoufalství,
a vězíš v tomto hříchu. Mohu se za tebe modlit?f!A když se modlí,ne
mluví již s Pánem a o Pánu, ale praktikují učení a vzkládání rukou.
To znamená; Vycházejí z toho, že již mají moc a tato moc přechází
na člověka, kterému žehnají.
Nemusí to vypadat příliš pomazané a pateticky a obřadně - ale
může to být velmi přirozené a téměř nepostřehnutelné. Nikdo ne zí
rá; Jů, tamhle se někdo modlí... Na ulici to přirozeně nejde, ani
v zaměstnání, to by bylo nepřirozené. Jsme-li plní Ducha svátého a
víme, co Pán skrze Ducha může «dělat, víme»li, že Duch svátý je Duch
l^sky a moci, pak v tom okamžiku, kdy takto jednáme, Duch svátý®
opravdu proudí a lidé něci zakoušejí. Prožívají něco však jen v
tom případě, že modlitebník je odvážný, smělý a přirozený. Potom je
možné toho dotyčného, který se namlsal - který prožil Boží pomoc -
pozvat do domácí skupiny. Tam to pokračuje a teprve potom přichá
zí učení a všechno další, co máme a co lidé potřebují.
Krátce, chtěl bych vás vyzvat, abyste se ve vašich metodách
vrátili k Novému zákonu. Pro mne samého to je dost nové. Měsíce
a léta jsem o tom snil. Pak jsem ale ve sboru řekl;"Tak, a jdeme
na to," Stalo se to teprve před několika málo týdny. V neděli jsem
po kázání řekl;"Toto je předěl. Co bylo dosud, to už je historie
a od nynějška to je něco úplně nového. Příští týden se sejdeme,
a každý zde od kazatelny řekne své svědectví, co prožil. A nejlépe
začneme hned dnes. Dnes bude výzva, aby šli lidé dopředu, ale na
konci po kázání utvoříme malé skupinky. Každý vyzná své problémy a
budeme očekávat, že Duch svátý opravdu promluví."
Tak jsme to učinili. První, co se stalo, bylo]$ že za hrozného
křiku vysel démon z jedné velmi milé a pobožné dámy. Někteří z toho
byli vyštrašeni.ále příští týden se stalo totéž,
1
X
/ \
4
— 3 —
Při dalším shromáždění se svědectvími už Xidé proudili dopředu
a vyprávěli přesně o tom, co jsme jim nařídili, že mají prožít*
Je k tomu však zapotřebí určitá teologická průprava. líefungu
je to tak, že bychom jen zmáčkli knoflík, nýbrž každý věřící k to
mu musí být vnitřně zbudáván. Musíme překonat strach, pocity méně-
cennosti, pocity zatracení, viny, to vše, co máme, přestože jsme
křesťané.•.
Myslím, že přinejmenším jedna věc je nám společná - že totiž
u vás i u nás je překvapivě mnoho znovuzrozených kře
sťanů, kteří léta žijé se skrytými či zjevnými pocity viny nebo
pocity méněcennosti. A takoví nemohou dělat to, co jsem právě po
psal, Nikdy nebudou odvážní. Vždy budou mít strach. Nikdy nebudou
smělí. Nikdy nebudou přirození. Nikdy nebudou evangelizační. Možná
celý svůj život budou případem pro pastýřskou péči. Mezi křesťany
je velmi rozšířen pocit viny a zatracení a proto budu dnes mluvit
o zcela základní ceci. Téměř bych se chtěl omluvit, ale přesto je
to správné; Chci mluvit o spravedlnosti.
1. SpP B A VE D L N O S T
Ve vlastním sboru jsem o spravedlnosti hovořil měsíce, až lidé
nabyli odvahy a své náboženské tradice buč( zapomněli nebo je odlo
žili, Zvlášť jsou na tom.zle starší bratři a sestry, kteří přišli
z evangelikálních sborů. Náboženská tradice je vždy spojena s po
citem méněcennosti, stavy strachu a pocity zatracení. Máte stejnou
zkušenost?
U křesťanů, kteří přicházejí z ulice, tento problém není tak
vážný, ale ti starší, ti to pořád přežvykují a mají s tím mnoho
práce. Proto jsem musel hodně mluvit o spravedlnosti a i když to
jsou věci velmi jednoduché, rád bych vám je předal, protože myslím,
že jsou důležité,
■ Musíme vyhlásit válku skutečnosti, že tolik křesťanů, kteří by
li skrze víru ospravedlněni, se přesto spravedlivými necítí. Pokud
tento stav jednoduše připustíme, zůstanou tito lidé pasivní a bu
dou odsouzeni ke stálé nečinnosti, Pocit nespravedlnosti jim totiž
neustále,říká:”Toto zaslíbení si nemohu přivlastnit. Bůh je dobrý,
Bůh je přátelský, ale mně se to netýká, protože jsem přece zhřešil,”
- Zjistil jsem, že opravdu je potřeba měsíců, než se většina lidí
v mém sboru v této věci změnila. Nyní už to je znát. Dnes máme ra
dostný, uvolněný, zářící sbor, a ve městě se proslýchá, že prý jsme
- 4 -
jásající sbor. K tomu však nedojde za týden.
Rád bych vám uvedl několik biblických veršů - hodně jich bude
z epištoly k Římanům. Mějte prosím stále na mysli, že nebude ho
vořit o spravedlnosti obecně. Před očima al vám pořád vyvstává
náš cíl: Jak přivedeme bojácné, depresivní a rozhárané křesťany
k tomu, aby se mohli radovat,zářit a nadšeně vycházet do světa,
"Tomu pak, který n®činí skutků, ale věří v toho, který spra
vedlivého činí bezbožníka, bývá počtena jeho víra za spravedlnost
(ä 4,5). Snad vám to připadá samozřejmé, všimněte si však, že v
tomto verši se dvakrát mluví o tom, že spravedlnost je učiněna,
způsobena, v obou případech Bohem. Bůh činí spravedlivým a naše
víra je Bohem počítána za spravedlnost.
Co to znamená být spravedlivý? Stovkami různých obratů jsem se
pokoušel svým bratřím a sestrám objasnit, co to je "správědlnost”,
až tomu uvěřili: Být před Bohem příjemný, být Bohem milován,
být Bohu žádostivým a být jim přijat, být ve stavu, kdy na nás
Bůh nevidí žádný nedostatek - když se na nás dívá, vidí svého Sy
na Ježíše, vidí svou vlastní přirozenost.
Ve 2K 5,21 Bible říká, že Bůh učinil Ježíše hříchem, abychom
my byli spravedlností Boží v Něm. Někteří překladatelé se to ne
odvažují takto přeložit a čtou:"spravedlností, která před Bohem
platí.” Me zde skutečně stojí,'že Boží spravedlností se stáváme,
j sme« Nejenom, že spravedlnost máme, ale že jí jsme, Když jsme
přijali Pána Ježíše, když jsme byli učiněni spravedlivými, pak
jsme ve své podstatě spravedliví - i když ještě stále hřešíme.
Už nejsme hříšníci, nýbrž jsme, Boží spravedlností. Máme ještě
chyby, jsme často nedostateční na morální rovině, ale podle své
ho statutu, podle své přirozenosti již jsme spravedliví. Jsem si
jist, že i vy to budete muset vašim křesťanům dlouho opakovat,
než to uchopí srdcem.
V německé teologii kraluje výrok Martina Luthera, který mlu
vil o tom, že jsme "ospravedlnění hříšníci". Tato věta se až dodnes
táhne jako červená nit klasickou ortodoxní německou teologií. A
je to katastrofa - to totiž vůbec není pravda. Bylo to vyjádření
starých německých pocitů zatracení a také po staletí pocity zatra
cení působilo. Písmo však mluví jinak. Byli jsme hříšníci, byli
jsme Ježíšem učiněni spravedlivými a nyní jsme spravedliví. Jsme
Boží spravedlnost.
- 5 -
člověk, který seděl 5 nebo 6 let pod kazatelnou evangelikální
teologie potřebuje několik měsíců, možná i jeden nebo dva roky,
než srdcem porozumí, že Bohu je dokonale příjemný a milý, a to i
když právě zhřešil. Musíme lidem jasně říkat, že Bůh nenávidí
hřích, ale jeho, Boží dítě, má nesmírně rád.
Všechno to uvidíme v jasném světle, když budeme zkoumat pojem
Boží spravedlnosti a ukážeme si, odkud se Boží spravedlnost bere.
Nikdy nepřichází z našich skutků, ale jedině skrze Pána Ježíše.
My ji jen ve víře přijímáme, ale působí ji Bůh. A když ji skrze
skr ze skutky ne d os t áváme , nemůžeme ji ani skrze skutny ztratit!
Pro křesťana to znamená nesiírné uvolnění, když se káže:”Je možné,
že jsi zrovna zhřešil, ale přesto jsi před Bohem spravedlivý.”
Jsem neaatále u tématu, jak se naši učednicí mohou stát ží vými-
Musíme začít budovat do-e. Budeme-li stavět někde nahoře a přitom
nebude pevně sedět základ, může dojít jen k pocitům marnosti.
Vždy znovu se nám někde vloudí pocity viny. Kře slané budou říkat:
Ano, ale... Nebo budou cítit: Ano, ale... Přitakávají jen hlavou.
líaknou:"Ten člověk na kazatelně.má pravdu!"- ale jejich srdce ře
kne "NE" a oni zůstanou pasivníů Nikdy se nepohnou z místa. Ni
komu se nepodaří z nich udělat nadšené evangelizátory. Nejprve je
třeba, abychom srdcem uchopili základ — a mám zkušenost, že k to»
mu byly třeba měsíce.
Zjistili jsme tedy dvě skutečnosti: Bůh činí spravedlivým a
Bůh nás prohlašuje za spravedlivé skrze naši víru. Nebo přesněji:
Počítá nám naši víru za spravedlnost.
Mnoho z toho, co říkám, jsem se naučil u doktora Yonggi Cho.
Jeho sbor je tak veliký proto, že máa mnoho domácích skupin, kte
ré tyto principy uznávají a také žijí. Myslím si, že kdyby je&o
sbor, byl přes noc zakázán, nestalo by se nic zlého. Jen velmi
málo lidí přichází k víře na bohoslužbách. Většinou přicházejí,
k víře tak, že byli osloveni ve svém přirpzeném prostředí a do
stali se do některé domácí skupiny. Byl jsdm v Soulu v Koreji a
viděl všechno to úžasné, co se tam děje, viděl jsem, jak se mno
ho lidí obrací při bohoslužbách - ale mnohem více se jich obrací
venku, prostřednictvím lásky, Ducha svátého a disciplíny v modli
tbě .
Chtěl bych uvést jeden příklad a pak se vrátím k základům.
Jedna sestra ve sboru bratra Cho byla smutná z toho, že nemůže
nijak zasáhnout neznámé lidi. Její srdce bylo zbudováno, byla plná
nadšení Páně, byla spravedlivá a cítila se spravedlivá, ale od
nedávna bydlela ve velikém činžáku. Tam byli všichni lidé zahaleni
— 6 —
pláštěm anonymity, každý uzavřen ve svém bytě - a to je pro Asiata
zvlášť zlé, protože on potřebuje mít své přirozené prostředí.
Tato sestra se modlila k Pánu a řeklas"Pane,jak mohu zasáhnout
své přirozené prostředí, vždy? to tu vůbeč neexistuje!”Pán jí od
pověděl a řekl:”Ukáži ti způsob. Co děláš v sobotu?” "V podstatě
mám volno.” ”Dobře, tak každé sobotní dopoledne obětuj a jezdi
výtahem nahoru a dolů. Setkáš se s mnoha ženami, které budou mít
plné ruce nákupních tašek, jak se vracejjí z obchodů. Možná budou
zrovna hledat klíč či budou potřebovat podržet psa a chybí jim
třetí hebo čtvrtá ruka. A tu nastane tvoje chvíle. Přiskočíš, bu
deš na ně velmi milá a doneseš jim věci až ke dveřím bytu. Teprve
až podruhé, potřetí či počtvrté začneš mluvit o Ježíši.”
Ä tak ta sestra jezdila každou sobotu nahoru a dolů čtyři až
pět hodin, srdce plné lásky. Hovořila s lidmi a pak jim řekla:”Po-
slyšte, máme tu v dome takovou malou domácí skupinu. Je to velmi
zajímavé a pěkné. Prosím, přijůte k nám, až budete mít čas, velmi
ráda bych vás poznala." A protože byla tak milá a přátelská, lidé
skutečně přicházeli, a přicházeli i se svými problémy. Tak jim krá
tce vyprávěla o Ježíši, vložila na ně ruce a modlila se, oni by
li uzdraveni a zbaveni problémů a za pár měsíců bylo v tom domě
domácích skupin asi deset.
Připusťme ovšem, že v Koreji se člověk obrátí rychleji, než
ve střední Evropě, Má to své důvody. V Koreji se lidé mnoho modlí
démoni v povětří pak mají svízelný život. Pabel mluví o dvou ka
tegoriích démonických sil: Ty jedny působí v lidech, ty druhé jsou
temné moci v povětří. To jsou ty moci, které vytvářejí různé my
šlenkové a filosofické systémy a vysílají je do lidí. Jsou zá
sadně proti obrácení, proti křtu Duchem svátým a proti všemu, co
je dobré. Když jsou tyto moci silné a mohou nerušeně působit, má
lokdo se obrátí. Je-li však někde hodně křesíanů, kteří se mnoho
modlí, jsou tyto síly oslabeny. Nemohou bránit tomu, aby se hodně
lidí obrátilo a nemohou ani zastavit duchovná pokrok v jejich srd
cích; •
Dr Cho mi vyprávěl příběh, který ilustruje více, než mnohá
slova. Přišel k němu jeden americký vojenský pastor a říká:”Já
světu nerozumím. Přišel jsem ze západního Německa - tam jsem úplně
selhal. Měl jsem kolem sebe tři nebo čtyři křesíany. Nepřivedl
jsem k Ježíši ani jediného člověka, moje shromáždění bylo práždné,
dokonale jsd^ selhal.
- 7 -
Pak jsem byl přeložen do Koreje a mám tu sbor s mnoha tisíci
vojáky, kteří se obrátili skrze mne, A pokračoval:"To nejhorší
ale je, že jsem zde kázal přesně tatáž kázání, která mám připrave
ná z Německa a která jsem kázal taml V čem to je?"
Dr Cho je velmi moudrý muž. Má hluboký vhled do situace a vy
jádřil to velmi jednoduše:"V Koře ji se lidé mnoho modlí, démoni
v povětří nemají sílu a je možné je snadno přemoci. V Evropě se
lidé nemodlí, proto jsou tyto moci silné a k obrácení dochází
jen zřídka." A když se přece někdo obrátí, je to většinou počátek
dlouhého řetězu pastýřské péče a problémů - to už ne řekl on, to
dodávám já. Ale je to pravda.
Ta sestra tedy díky své lásce a vnitřní svobodě přivedla k Pá
nu mnoho lidí a založila nové domácí skupiny. Totéž se může dít
i tady - ale souvisí to s učením.
iž.2„„Spravedlnost_ie_působena__naší_vírou
Skončili jsme u spravedlnosti. Podívejme se do Ř 3,28:"Protož
za to mám, že člověk bývá spravedliv vírou bez skutků zákona."
Opět se zde zdůrazňuje, že spravedlnost přichází z víry. Už jsme
četli v fí 4,5 že naše víra se nám počítá za spravedlnost. To
vposledu znamená, že víra = spravedlnost. Jisté je to naše víra,
ale je to víra, která přichází z Božího slova a kterou v nás
působí Bůh.
O víře jsem ve svém sboru hovořil ještě více než o spravedl
nosti — téměř dva nebo tři roky. Vyzdvihoval jsem všechny jo ji as
pekty, protože jsme jako sbor byli pasivní. Byli jsme neustále na
slouchající a učící se sbor. Já jsem stál vpředu a učil jsem, ti
druzí byli dole a říkali:"Fajn, dělá to dobře." Byli nadšení, ale
žádný se nepohnul. Proto jsem musel mluvit o víře. Učeni o vire mu
takový vedlejší účinek, že lidé díky němu silněji prožívají a po
ciťují, že jsou spravedlivíj z toho důvodu jsem velice vyzdvihl
a zdůraznil pojem víry.
Spravedlnost přichází od Boha, ale před Bohem je za spravedl
nost počítána naše víra.Můžete tu vidět analogii s příběhem o ženě
s krvotokem, která byla uzdravwna. čteme, že se dotkla Jezise a
z Něho vyšla síla. Byla to zjevně tato síla, vycházející z Ježíše,
která ženu uzdravila. Ale Ježíš řekl:"Tvá víra tě uzdravila."
** 8 -•
Bůh má radost z toho, když u nás vidí něco pozitivního - i
když ts víra, kterou máme, je konec konců působena Jím samotným.
Bůh ospravedlňuje, ale my tu spravedlnost musíme přijmout - a prá
vě tohle nazývá bible vírou.
Musíme však počátat i se skutečností, že mnoho lidí má pocit,
že spravedliví nejsou. Někteří křesťané stále opakujísttAle vždyí
já jsem opravdu zhřešil! Udělal jsem chybu a je tedy pochopitelné,
že mám pocit, že nejsem spravedlivý.” Je třeba umět oddělit od
sebe pocit nespravedlnosti a stav nespravedlnosti. Pocit nespravedl
nosti se dostaví vždy po nějakém provinění, pokud ten hřích není
vyznán. Proto musíme bratry a sestry naléhavě vést k tomu, aby své h
hříchy vyznávali velice rychle - zpravidla jen před Pánem, někdy
před Bohem a nějakým člověkem, to záleží na povaze hříchu. Musíme
je však také učit, aby ihned vstali.Mezi vyznáním a povstáním nesmí
být žádná doba, žádné prodlení.
Je totiž typické pro stav náboženských křesťanů, že po hříchu
zůstanou nějakou dobu dole, v prachu. Myslí si, že dole musí zůstat,
protože by bylo neslušné ihned vstát. Proč si to myslí? Protože
mají mylné chápání spravedlnosti. Domnívají se, že novou spravedlnost
si musí vysloužit pošmournou náladou a pocity smutku. Musí tu být
dofea, aspoň deset minut až půl hodiny, v těžších případech jeden či
dva dny, kdy jsou na kolenou zkroušení, protože chtějí Bohu dokázat,
jak velmi jsou zlomeni.
To všechno je jedna veliká lež. Křesíané, kteří chtějí vycházet
ven s ofenzivní láskou, se musí naučit vstávat hned následující
okamžik. Prostě:”Viděl jsem, řekl jsem nebo učinil jsem něco zlé
ho, tedy jsem to vyznal před Pánem a již v následujícím okamžiku
musím být ihned osvobozen ed nespravedlnosti. Kdo nepoznal, že spra
vedlnost nám dává Bůh, ten svou nesprávnou praxi neopustí. Má stá
le dojem: Já musím také ještě něco udělat....
Nemusí dělat nic, musí pouze přijmout odpuštění. Své duchovní
učedníky potřebujeme učit, aby po vyznání hříchu byli během několika
málo vteřin zase radostní. To nepoškozuje Boží svatost, to nedělá
celou věc povrchní, to neumenšuje pohled na hrůzu hříchu? naopak
je tím Bůh uctěn. Kdo je Bohu velmi blízko, ten bude právě díky pro
žívání Jeho přítomnosti a lásky hřích nenávidět a vyhýbat se mu.
Kde lidé nejsou takto učeni skamžitě se vracet ke spravedlnosti, tam
se pravidelně vyskytují stavy pocitů viny, deprese a sevřenost,
pocity méněcennosti, neschopnost bránit se, dojem, že člověk nemá
