Table Of ContentARrw~=n• nr.trvv cc• ··u
ARCHEOLOGICn SEMINÁR ARCHEOLOGICK'9 SEMINAR
FIL. FAK. UK BRATISLAVA FIL. FAK. UK BRATISLAVA
LE. N
IV 14
C
PRtZE.
..:-J
ARCHEOLOGICKÝ SEMINAR
FIL. FAK. UK BRATISLAVA
IVC11t
PRACE UČENÉ SPOLEČNOSTI ŠAFAŘÍKOVY V BRATISLAVĚ
POŘADAJ1
J. F. BABOR, A. PRAŽÁK O. SOMMER
1
SVAZEK 13
JAN EISNER
SLOVENSKO
V
PRAVĚKU
13RAT1SLAVA 1933
NÁKLADEM UČENÉ SPOLEČNOSTI ŠAFAŘfKOVY V BRATISLAV~
VYTISKLA STÁTNf TISKÁRNA V PRAZE
~-·
OVOD.
Ve své knize o Slovensku v pravěku a na prahu dějin podávám návrh
na našich a památek podle dob a kul
roztřídění pravěkých raně dějinných
tur. Můj návrh bude ovšem novými nálezy a novým studiem doplňován
a jistě též opravován, a je mým vřelým přáním, abych se sám mohl této
práce v hojné míře účastniti. Vděčně vzpomínám všech, kdož mi pomohli
shledávati materiál k mému spisu a jej vydati. Především děkuji minister
stvu školství a národní osvěty, které mi udělilo stipendium na cesty po
našich i cizích museích, a Šafaříkově Učené společnosti v Bratislavě, která
nákladné dílo vydává v době tísnivé hospodářské krise. Byl to především
A. Pražák, který mne stále povzbuzoval, abych svůj přehled vývoje Slo
venska v pravěku a v rané době dějinné záhy připravil pro tisk, a spolu
s V. Klecandou pilně dbal, aby k tekstu byly připojeny pokud možno četné
tabulky a obrázky a cizojazyčný výtah německý a francouzský.
Archeologickému výzkumu na Slovensku, který v dobách před pře
vratem byl zásluhou především A. Kmetě významnou částí národního ži
vota slovenského, dal L. Niederle už dávno základ československý. Jsa jeho
žákem snažil jsem se podle vzoru badatelské práce svého učitele zpracovati
slovenský Za uvedení do studia kultury paleolitické pak
pravěk. děkuji
J. F. Baborovi. Značně obšírný přehled slovenského pravěku napsal I. L.
červinka a předložil svůj spis po převratě Matici Slovenské. Jeho práce,
která nebyla vydána tiskem, pomohla mi platně, když jsem začal studovati
pravěké památky slqvenské. Přihlížím pak též hojně k památkám z Pod
karpatské Rusi, jejíž vývoj v pravěku a v rané době dějinné úzce souvisí
s nejstaršími osudy východních končin naší země.
Knihy, které podávají a rané doby
přehled pravěku dějinné některé
země, opírají se obyčejně především o jednu sbírku památek, ačkoli se
v nich přihlíží i k památkám v jiných sbírkách. Tak i moje práce se opírá
především o sbírku pravěkých a raně dějinných památek ve Vlastivědném
museu v Bratislavě, ke které základ položil J. Zavadil darováním pamá
tek, sbíraných pilně a po léta v okolí Děvína. Slovenské sbírky jsem ovšem
prostudoval všechny, z nich pak některé velmi podrobně, a docházel jsem
při tom vesměs ochotné podpory jejich správců, O. Fausta, O. Wagnerové
a A. Majerové v městském museu v Bratislavě, Gy. Alapiho v Komárně,
V. Vlka v Piešťanech, J. Masárika v čachticích, J. Mádla v Trenčíně, V.
Budaváryho a J. Geryka v Turč. Sv. Martině, J. Ktirtiho v Ružomberku,
J. Damborského v Nitře, V. Bakera v Banské štiavnici, K. Kiszelého
v Banské Bystrici, I. čičmance v Lučenci, J. Poláka a G. Medvěckého
v Košicích aJ. M. Jankoviche v Mukačevě. Mimo sbírky musejní prostu-
III
l
doval jsem větší kolekce školské, především sbírku Masarykova reálného
gymnasia v Bratislavě a- s pomocí V. Magyara- sbírku evang. lycea
v Bratislavě, a kolekce soukromé, totiž sbírku A. Coudenhovové v želie
zovcích a J. Skublicse ve Veselém u Piešťan. Prohlédl jsem si též sbírku
J. Nécseye ve Vráblích ještě za života tohoto sběratele, dokud nebyla pře
nesena do Levic, kde se stala základem městského musea. Během tisku
této knihy byla cenná sbírka M. Kubinyiho přestěhována z Oravského Pod
zámku do musea v Turč. Sv. Martině.
Vedle literárních zpráv a vedle sbírek byly mi pramenem nové vý
zkumy, které byly na Slovensku a Podkarpatské Rusi vykonány po pře
vratě, a tedy především výzkumy čsl. státního archeologického ústavu
(I. L. červinky, A. Gnirse, J. Bohma) i výkopy Vlastivědného musea
v Bratislavě, které jsem sám konal, a Národního musea v Turč. Sv. Mar
tině, kde úspěšnou výzkumnou práci začal V. Budaváry, i Vlastivědného
musea Dra. K. Brančíka v Trenčíně, v jehož oblasti se zdarem zkoumá
J. Mádl. Zdárnou výzkumnou činnost zahájilo i museum v Ružomberku
a zvláště museum v Piešťanech. Cenný je dále zachraňovací výzkum
F. Mohapla v okolí lže a tedy v kraji významném, při starých dunajských
\
přechodech u Komárna, i badatelská práce š. J anšáka, který pilně vyhle
f
dává a spisuje naleziště pravěkých a raně dějinných památek po celém
Slovensku. Slovenskému zemskému výboru (J. Drobnému, J. Országovi,
E. Filkornovi, J. Kállayovi) patří upřímný dík za to, že velmi účinně pod
poruje archeologický výzkum na Slovensku. Velmi pak mi prospěla též
úzká spolupráce s Referátem na ochranu památek v Bratislavě (s J. Hof
manem, V. Wagnerem a V. Menclem). Při pátrání po naležištích js(;!m
nalézal mnoho nezištných spolupracovníků mezi profesory a učiteli (J.
Langauer, K. Sopko aj.), obecními notáři (B. Vilček a j.), četníky (B.
Tuhý, J. Filo, J. Křiklava, J. Němec a j.) a členy pohraniční stráže
(č. Choulik, J. Majko, V. žák aj.). Vydatnou archeologickou kořist vydala
naleziště v okolí Gajar u Malacek; při jejich výzkumu se mi dostalo pod
pory od vedoucích činitelů (J. Novotného a V. Petra) technických prací
Dolnomoravského slovenského vodního družstva.
Slovenské kultury, které dosud neměly jména, jsem pojmenoval podle
jejich zeměpisného rozšíření nebo podle prvého v odborné literatuře po
psaného naleziště, jak to bývá v prehistorické archeologii zvykem. Míst
ních názvů užívám úředních (Statistický lexikon obcí na Slovensku.
úradný soznam miest podl'a zákona zo dňa 14. dubna 1920, č1s. 266 Sb.
zák. a nar., Praha, 1927; Statistický lexikon obcí v Podkarpatské Rusi;
úřední seznam míst podle zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 266 Sb. zák.
a nař., Praha, 1928) a jen píši slovenská jména českým pravopisem, ale
v cizojazyčných výtazích ponechávám pravopis slovenský.
Fotografie památek mi laskavě obstarala Šafaříkova Učená společ
nost, některé pak mi zaopatřili F. Ardo, A. Baker, J. Bohm, V. Bu
daváry, Z. Frankenberger, J. M. Jankovich, O. Kalandra, K. Kiszely,
J. Mádl, G. Medvěckij, J. Neustupný, J. Polák, A. Tuček a J. Tuhá
ček. Je tedy valná většina fotografických obrázků původních a jen
několik málo jich bylo uveřejněno v revui Bratislavě, v knížce J. M. Jan-
IV
koviche (Podkarpatská Rus v prehistorii, Mukačevo, 1931), v Obzoru
praehistorickém a v Slovenském náučném slovníku (Praha, 1932). Obrázky
mi kreslil K. štika, plány a mapu K. N ovák a Z. Rokyta. Při korektuře
mi pomáhali: moje žena, J. Hromádka a V. Šmilauer. Za překlad fran
couzského výtahu děkuji L. Castanovi a za překlad německého výtahu
E. E. Ulreichovi, za pečlivé vytisknutí tekstu, obrázků, plánů a tabulek
pak jsem vřelými díky zavázán Státní tiskárně v Praze.
Knihu připisuji památce S'Vých rodičů a svého bratra.
V Bratislavě, v lednu 1933.
J. E.
v
ZKRATKY.
A. É. = Ar<:haeologiai értesitO.
A. K. = Archaeoklgiai koz.lemények.
Andrej rKmeť, jeho tivot a diela = Andrej Kmeť, jeho život a diela, sv. U., D.iela
Andreja Kmeťa: Sitno a jeho šil.'<>ké okolie. Sostavil a vydal K. A. Medvecký.
II. vyd.
K. Brancsik = K. Brancsik, Ueber die Ergebnisse unserar Grabungen wie ~uch U!ber
prahistorische Zufalls.funde im Comitate, A Trencsénvármegyei muzeum-egy~esiilet
értesitóje, Trencsén, 1914.
J. Csoma = J. Csoma, óstOrténelmi nyomok Abauj megyében, A Felso-magyarorSilági
muzeum-egylet ti.zenegyedik évkonyve, Kassa, 1892.
časopis M. S. S. = časopis Muz.eálnej slovenskej sp<>ločnosti.
J. Eisner, Sbierka = J. Eisner, Sbierka pamiatok pravekých a pamiatok z počiatku doby
dejinnej v muzeume v Turčianskom Sv. Martine, časopis Muzeálnej slo.ven.skej spo
I.oěno.sti, XV1II, 1921, str. 1-21.
J. Hampel, Alt.= J. Hampel, Alterthiimer des friihen Mittelalters in Unga.rn., B:raun
schweig, 1905.
J. Hampel, A ibronzk. eml. = J. Hampel, A bronzkor emlékei Ma.gyarhonban, Bu~pest,
I, 1886, II, 1892, III, 1896. =
J. Hampel, Ujabb 1Janulmányok J. Hampel, Ujabb tanulmányok a honfoglalási kor
emlékeirol, Budapest, 1907.
E. Hoening-A. Ha1aša, Púchovské starotitnosti = Púchovské starWitn<>sti. Dl'a nemec
kého :rukopisu baróna Emila Hoeninga O Caroll'-a. PodáVIa A. Halaša. Vycházelo ve
Sborníku M. S. S. Vlil (1903) až X (1905).
T. Lehoczky, Adatok = T. Lehoczky, Adatok hazánk archaeologiájához kiilonos tekin
tettel Beregmegyére és komyékére, Munkács, I, 1892, II, 1912.
F. Lessek =Cf>. Jleccek, llpaatK llOAKapnaTCKOt Pycu. Ha pyCbKiii HBblK nepeJIO)f{HB fOniHH
PHsaii, Y;I<ropo,o;, 1922.
=
M. v. és v. encz. Magyarország vármegyéi és városai en.cziklopédiája.
O. Menghin, Anhang = M. Hoernes, Urgeschichte der bildenden Kunst in Europa v<>n
den Anfiingen bis um 500 vor Christi, III, Aufl. Durchgesehen und ~rgiinzt V()n
O. Menghin. Anhang von O. Menghin. Wien., 1925.
Mitt. Wien. Anthr. Ges. = Mitteilu.ngen der Anthropologisohen Gesellschaft in Wien.
M. Much, Kunsthistorischer Atlas = Kunsthisrorischer Atlas. Herausgegeben von der
k. k. Central-Commission zur Erforschung und Erhaltung crer Kunst- und histori
schen Denkmale, I. Abtheilung, redigiert von M. Much, Wien, 1889.
M. és k. ért. = Muzeumi és k.Onyvtári értesítO.
N. K.= Numizmatikiai ko7Jlony.
O. P. = Obzor pra.ehistorický.
Pam. = Památky archaeologické.
F. Pulszky, M. a. 1.-11. = F. Pulszky, M.agyarország archaeologiája, 1.-II., Budapest,
1897. =
Sbornik M. S. S. Sborník Muzeálnej slovenskej spoločnosti.
W. P. Z. = Wiener Praehistorische Zeitschrift.
VII
I
STARŠÍ DOBA KAMENNÁ NEBOLI PALEOLITICKÁ.
Ovod. Lidská vzdělanost se počíná v době diluviální, která byla před
naší dobou geologickou, zvanou aluviální. Z diluvia se nám totiž zachovaly
nejstarší předměty, které ruka lidská zhotovila. Tehdy se střidala studená
období "ledová" s teplými dobami "meziledovými". N a Slovensku žili první
jeho obyvatelé v době ledové. Vzhled slovenského kraje se tehdy podstatně
lišil od nynějšího, nejvyšší naše hory, zvláště Vysoké a Nízké Tatry, byly
pokryty věčným ledem, a žila u nás jiná zvířata, nežli potom. Tak např.
obrovský slon, mamut, jehož zbytky se často najdou v diluviálních hlínách
nejen v rovinách na slovenském jihu, ale i v údolích pod vysokými vrchy
v Oravě, Turci, Liptově, Spiši nebo ~ariši. Někdy je zase vyloví z Dunaje.
Mamutí zuby a kosti nejsou v našich museích vzácné, zvláště pak je cenná
mamutí kostra z Beše, odkudž ji kdysi pro museum v Turč. Sv. Martině
zachrání! obětavý Andrej Kmeť. Po převratě se přišlo na zbytky mamutích
koster v Bratislavě, Trnavě, Trebaticích, Moravanech, čachticích, Tren
číně, Zamarovcích, Němšové, Ilavě, Dubnici nad Váhom, Púchově, Isteb
ném, Turč. Sv. Martině, Velkém ~ariši, v ~ahách, v Topolčanech a konečně
v jeskyňce, která je v proboštské zahradě v Bojnicích. Kosti nosorožce,
který byl porostlý vlnou a žil u nás současně s mamutem, byly, pokud vím,
nalezeny v Bratislavě a kdysl v Trnavěl) a prý též v Trenčíně.2) Sob,
který také v době ledové u nás žil, se potom odstěhoval do studených
končin na severu Evropy. Ze šelem, na jejichž kosti se tak často pi'ijde
v našich jeskyních, byl u nás zvláště hojný obrovský jeskynní medvěd.
Památky po člověku, který tehdy na Slovensku jako první jeho oby
vatel žil a v hordách po oblasti svého loviště putoval, jsou jednak v jesky
ních, jednak pod širým nebem ve vrstvách, lderé v době diluviální vznikly,
totiž v hlínách pak v lossu. Loss, který má barvu
cihlářských, zvláště
žlutou a odštěpuje se ve svislých kusech, vznikal naprášením drobných
zrnek prachu mezi stébla stepní trávy v oblastech, které v době diluviální
ztistaly bez ledu.
Protože se nám po diluviálním člověku zachovaly především - a v nej
starších stupních jeho kultury výhradně- předměty vykřesané z tvrdého
kamene, hlavně z pazourku, odrůdy kí·emene, nazýváme soubor všech pa
mátek po lidech, kteří v době diluviální žili, kulturou starší doby kamenné
čili kulturou paleolitickou.
1) J. Petrikovich, Nález fossilných kostí nosorožca s prehriadkou nosnou, časopis
M. S. S., XIII, 1910, str. 123-124.
2) K. Brancsik. str. 30.
1
Ze starších paleolitických stupňů není na Slovensku památek, nejstarší
jeho obyvatelé žili až v mladší době paleolitické. Tehdy byla význačným
nástrojem čepel, a hojné jsou předměty z kosti, rohu, parohu i zubů i za
jímavé památky výtvarného umění, které známe především z evropského
západu, zvláště z Francie a z půlostrova Pyrenejského, ale jsou i jinde, na
př. v Dolních Rakousích a na Moravě. V karpatské kotlině se na ně dosud
nepřišlo.
Nejstarší stupeň mladého paleolitu se jmenuje aurignacien, ve kterém
jsou hojné čepele, opracované čili retušované na hranách v příkrých ploš
kách, někdy okolo celého obvodu, ale·s podek čepelí není opracován vůbec,
a na svrchní ploše nemají plošné retuše. Význačné je též vějířovité opra
cování některých nástrojů na svrchní ploše, pak výkrojek čili encoche
v boku čepele.
Po aurignacienu přišel v západní Evropě stupeň solutréenský. Silné
a příkré retušování aurignacké na hranách nástrojů zmizelo a nastoupilo
ploché šupinové retušování celé plochy. Zvláště typický je nástroj (snad
hrot oštěpu) podobný listu, a proto jej zovou "vavíinovým listem" a
štíhlejší tvary jmenují "listem vrbovým". Avšak západoevropský solutréen
má jiný ráz než středoevropský.
Zvláště karpatská kotlina je důležita pro studium solutréenu, který
se tam vyskytuje ve svém počátečním stupni, v t. zv. protosolutréenu, a
vyvíjí se pak dále ,až do svého pozdního stupně. Proto někteří badatelé
hledají tam vůbec původ evropského solutréenu. Odtud prý se tato kul
tura šířila jednak Moravou do Polska a tedy směrem cesty moravsko
oderské, na jejíž význam budeme li později zas a zase ukazovati, jednak
dále na západ směrem cesty dunajské. V karpatské kotlině se solutréen vy
sl(ytnul v Malých Karpatech ("Pálffyova" jeskyně u Plaveckého Sv. Mi
kuláše), nad horní Nitrou v Bojnicích, pak v Bukových horách čili Byku
a ve vrších Pilišských a tedy na Slovensku nebo v nedalekém jeho sou
sedství.
J. Hillebrand rozděluje3) kulturu solutréenskou v karpatské kotlině
předně na solutréen prvotný či protosolutréen a pak na vlastní solutréen,
v jehož vývoji rozeznává tři stupně, totiž solutréen časný, vyvinutý a
pozdní. K protosolutréenu patří podle něho jednak nástroje, které ne
mají výrazných tvarů, jednak hrubé a na obou stranách opracované "va
víinové listy". V solutréenu jsou však tyto listům podobné nástroje lépe
opracovány a jsou na rozdíl od "vavřínových listů" západoevropských dole
1.akulaceny, neboť dvojhroté, totiž i dole zahrocené nástroje se v karpatské
kotlině jen výjimečně vyskytnou. J. Hillebrand též upozorňuje,4) že plošky
po odloupnutých kouscích se na solutréenských "listech" z karpatské kot
liny neřadí vedle sebe z leva do prava podél dlouhé osy jako na podobných
nástrojích západoevropských, nýbrž jsou nepravidelně rozděleny po širo
kých plochách nástroje tak, jak to bylo na t. zv. pěstních klínech staro
paleolitických.
3) E. Hillebrand, Das Palaolithikum Ungarns, W. P. Z., Vl, 1919, str. 30.
4) J. Hillebrand, Zur Frage des europaischen Solutréens, Die Eiszeit, IV, 1927,
str. 113.
2
